Podcast Equilibrium: na klimatickou krizi reagujeme vytěsněním

Popírání klimatické změny není o nedostatku informací. Je o tom, jak funguje naše psychika. Nejen o tom mluví v dalším díle podcastu Equilibrium sociální a environmentální psycholog Jan Krajhanzl.

Zakladatel Institutu 2050 – Jan Krajhanzl – už více než dvacet let zkoumá, jak Češi přemýšlejí o přírodě, klimatu a životním prostředí. A právě jeho výzkumy ukazují něco pozoruhodného…

Klimatická změna je obrovská. Globální. Dlouhodobá. Nemá jednoho viníka, jeden jasný moment zlomu ani jednoduché řešení. A lidský mozek miluje přesný opak – jasné příčiny, rychlé následky, konkrétní tváře. Když je problém příliš komplexní, naše mysl ho zmenší. Zpochybní. Odsune. Ne proto, že bychom byli lhostejní. Ale proto, že potřebujeme fungovat. Navíc změny klimatu nejsou vždycky „vidět teď hned“. Jsou rozprostřené v čase. Statistiky, grafy, modely. To všechno je racionálně přesvědčivé, ale emočně vzdálené. A my reagujeme hlavně na to, co bezprostředně cítíme.

(Ne)viditelnost

To je možná nejdůležitější moment. Když něco vidíme nebo přímo vnímáme, reagujeme mnohem rychleji. Když je něco abstraktní, naše reakce se zpomaluje. Znečištěný vzduch dlouho „nevidíme“. Mikropolutanty ve vodě také ne. A přesto tam jsou. Podobně jako u klimatu – absence vizuálního dramatu často vede k pocitu, že se vlastně nic neděje.

Kde je změna hmatatelná?

Globální problémy řešit můžeme. Jen jejich dopad nemá okamžitý efekt. Když třídíme, omezíme plasty nebo změníme zdroj energie, svět se druhý den nezmění. A právě taková „neviditelnost výsledku“ nás může brzdit. Přesto existují oblasti, kde změnu pocítíme okamžitě. Příkladem je kohoutková voda.

Ta je sice v Česku kvalitní, ale současně obsahuje stopy látek, které v ní nemají co dělat – zbytky léčiv, hormonů, pesticidů, mikroplasty nebo těžké kovy. Látky, které jsou výsledkem moderní civilizace. Když se rozhodneme vodu filtrovat, není to gesto do budoucí statistiky. Je to okamžitá změna kvality toho, co dáváme svému tělu. Chuť je jemnější. Vůně neutrálnější. Pocit jistoty silnější. Tady se abstraktní téma ekologie potkává s osobním zdravím.

Psychologie odpovědnosti

Jan Krajhanzl v podcastu mluví o tom, že společnost se neposouvá tlakem na dokonalost, ale postupným posunem normy. Ne fanatismem. Ne rezignací. Ale vyvážeností. Nejde o to zachránit planetu jedním gestem. Jde o to nevytěsňovat realitu jen proto, že je nepohodlná. A právě proto má smysl začít u věcí, které máme každý den doslova v ruce, a které ovlivňují nejen prostředí, ale i naše zdraví.

Malé rozhodnutí s konkrétním dopadem

Ve filbec věříme, že udržitelnost nemusí být dokonalá ani složitá. Často jde o malé změny, které mají reálný dopad na každodenní život. Když si doma zvolíme filtr, který odstraní škodliviny jako je chlór, mikroplasty nebo rezidua léčiv, přesto zachová minerály, není to symbolický akt. Je to konkrétní rozhodnutí o kvalitě prostředí, ve kterém žijeme. Rozhodnutí o kvalitě života, který žijeme. A také o tom, jaké návyky předáváme dál, třeba našim dětem…

Jde o vztah

Možná nejde jen o klimatickou změnu. Možná jde o to, jaký vztah máme k prostředí, které nás obklopuje. Změny mohou začít malými rozhodnutími na každodenní bázi. Třeba jen sklenicí čisté filtrované kohoutkové vody – s jasným dopadem na naše zdraví a na životní prostředí.

Celý díl podcastu si poslechněte ZDE

Podcast Equilibrium dlouhodobě podporujeme jako partner, protože témata rovnováhy – ve zdraví, psychice i prostředí – jsou nám blízká.