Pátek 13. Věříte na pověry či fakta? 6 mýtů o vodě, které vás překvapí
Černá kočka přes cestu, rozbité zrcadlo nebo pátek třináctého. Některým pověrám se jen usmějeme, jiným podvědomě věříme. Ale co když se podobnými mýty řídíme i v něčem tak zásadním, jako je voda, kterou každý den pijeme? Pojďme oddělit domněnky od skutečnosti. Možná zjistíte, že největší smůlu nepřináší třináctka, ale falešný pocit jistoty.
1. Voda ze studánky je přece ta nejčistší. Nebo ne?
Romantická představa horského pramene či lesní studánky v nás vyvolává pocit absolutní čistoty. Jenže přírodní původ není zárukou nezávadnosti. Do podzemních vod mohou pronikat pesticidy a dusičnany ze zemědělské činnosti, do studánek zase mikroorganismy z okolního prostředí. Ani křišťálově průzračná voda tak nemusí být vhodná k pití. Příroda je krásná, ale laboratorní rozbor nenahradí.
2. Máme vlastní studnu. Takže máme vyhráno!
Vlastní studna může být skvělým zdrojem kvalitní vody. Stejně tak ale může obsahovat bakterie, dusičnany, pesticidy nebo některé kovy. Záleží na geologickém podloží, okolních zdrojích znečištění i technickém stavu studny. A pozor, kvalita se může v průběhu roku měnit. Jistotu neposkytuje vlastnictví studny, ale pravidelná kontrola vody.
3. Vodu máme z vodárny. Co by se mohlo pokazit?
Voda z veřejného vodovodu v Česku podléhá přísné kontrole. Ani kvalitní zdroj, například vodárenská nádrž, však automaticky nezaručuje stejnou kvalitu na každém kohoutku. Voda totiž putuje distribuční sítí a následně domovními rozvody. Zastaralé potrubí nebo nevhodné materiály mohou její vlastnosti ovlivnit, například zvýšeným obsahem olova. Důležité tedy není jen to, odkud voda pochází, ale také kudy protéká.
4. Voda splňuje všechny hygienické limity. Takže neobsahuje žádné škodliviny!
Tohle je zásadní rozdíl, který si často neuvědomujeme. Česká pitná voda musí splňovat přísné hygienické požadavky, které chrání naše zdraví. Jenže splnění limitů neznamená, že voda neobsahuje žádné nežádoucí látky. U řady chemických kontaminantů totiž legislativa stanovuje jejich maximální přípustné koncentrace. Například určité množství pesticidních látek či těžkých kovů tak může být ve vodě přítomno, aniž by překročilo zákonný limit. Voda přitom nadále splňuje požadavky na pitnou vodu. Jinými slovy: být v limitu není totéž jako mít nulový obsah nežádoucích látek.
5. Voda je čirá, bez zápachu a dobře chutná. Musí být v pořádku!
Tohle je jeden z nejrozšířenějších omylů. Řadu nežádoucích látek, například dusičnany, pesticidy nebo rezidua léčiv, naše smysly nerozpoznají. Voda může vypadat dokonale, a přesto obsahovat látky, o jejichž přítomnosti nemáme tušení. O skutečném složení vody nerozhodují oči ani chuťové pohárky.
6. Stačí vodu převařit a všechny škodliviny zmizí
Převaření je účinné proti mnoha choroboplodným mikroorganismům. Neodstraní však dusičnany, těžké kovy ani většinu chemických kontaminantů. Některé látky se mohou odpařováním vody dokonce koncentrovat. Vroucí voda tedy automaticky neznamená vodu zbavenou nežádoucích chemických látek.
Na štěstí nespoléhejte. Kvalitu vody můžete ovlivnit.
Pátek třináctého nám připomíná, jak snadno dokážeme věřit něčemu, co nemáme ověřené. U vody se ale vyplatí dát přednost faktům a vědomé péči o zdraví. Jedním z řešení je cílená filtrace přímo v místě spotřeby. Nanouhlíkové filtry filbec® pomáhají z pitné vody odstraňovat nežádoucí látky, například chlor, pesticidy, mikroplasty či rezidua léčiv, a přitom zachovávají přirozeně obsažené minerály. Pro různé zdroje a složení vody existují odlišná filtrační řešení. U vody ze studní je přitom základem vždy znalost jejího skutečného složení.
Protože zatímco pověry můžeme brát s nadhledem, kvalita vody, kterou denně pijeme, si zaslouží naši pozornost.